Planeta Země - Sopky

Sopečný vrchol Teide

Nejvyšší hora Španělska vlastně ani není ve Španělsku. Tyčí se nad ostrovem Tenerife, největším ostrovem Kanárských ostrovů, a vrhá si tady jen tak největší stín na světě.

Tenerife má rozlohu 2057 kilometrů čtverečních a více než polovinu jeho jihozápadního území si podmanila gigantická sopka, jejíž vrcholový kužel zvaný Pico de Teide dosahuje výšky 3718 metrů n. m. a je tím pádem nejvyšší horou Španělska.

Při pohledu z moře září celá sopka výraznými barvami - za sytě zelenými poli a lesy dole při pobřeží se zvedá temně rudé úbočí mohutné hory s temenem pokrytým bílým sněhovým závojem. Právě sněhová pokrývka, na těchto ostrovech tak neobvyklá, dala největšímu z kanárských ostrovů i jméno. Tenerife znamená v jazyce Guančů "zasněžený". Tito pradávní světlovlasí obyvatelé ostrovů Tenerife a Gomera žili ještě v 15. století jako v době kamenné. Živili se zemědělstvím a lovem, obývali jeskyně, používali primitivní nástroje a své mrtvé mumifikovali. Setkání se španělskými dobyvateli, vedenými Alfonzem de Lugo v roce 1496, se jim stalo osudným. Jako vzpomínka po nich na ostrově zůstalo pár původních místních jmen včetně vrcholu sopky. Tide znamená "pekelná hora" a žil v ní krutý bůh Guayota. Jméno mělo své oprávnění, protože Teide je vrcholem činné sopky, která o sobě dává stále vědět.

Plochý kužel Teide se zvedá ze staršího kráteru - kaldery dosahující výšky 2000 metrů. Obvodová stěna této staré kaldery je dlouhá 74 km a vytváří od jihu, východu a západu kolem Teide široký amfiteátr nazývaný Las Cañadas. Ten je také jádrem velice neobvyklého národního parku sopečných hornin. Všechny zdejší vyvrženiny udivují svými tvary i teplými barvami od nachové, karmínové až po oranžovou a okrovou. Asi uprostřed tohoto zvláštního sopečného údolí jsou dvě známé sopečné skupiny. Jednat to jsou obrovské lávové pumy zvané Los Raques, zpola překryté novějšími vyvrženinami. Opodál je zvláštně barevná skalní skupina  Los Azulejos. Sklovité lávy mají nazelenalou barvu, vyvolanou oxidy mědi. Staré lávové proudy valící se po bazaltovém dnu vyhloubily na svazích rýhy zvané cañadas, podle kterých byla kaldera i národní park pojmenovány.

Úbočí vllastního P"ico de Teide je také pokryto lávovými proudy zanesenými množstvím sypkých sopečných vyvrženin. Místy se otvírají temné solfatáry dýmající sirnými výpary, i parazitické krátery. Největší z nich má průměr kolem 25 metrů a na jeho dně žhne lávové jezero. Občas se zvedne a vzácně i překypí. V roce 1709 pohřbil lávový proud polovinu přístavu Garachico na severním pobřeží. Naposledy se sopka ozvala roku 1909, kdy po severozápadním úbočí stékal pět kilometrů dlouhý proud.

Nejvyšší vrchol zatím mlčí. V zimě se na několik měsíců pokrývá novým sněhem a ledem a bdí nad stále kvetoucími zahradami na svém úpatí.

Věčné jaro

Mohutná sopečná hora sice zalehla více než půlku ostrova, ale je pro zdejší život vlastně požehnáním. Její vysoké úbočí zachycuje západní a severozápadní vlhké vzdušné proudy a mění je v dešťová oblaka. Rozlehlá nížina při severní úpatí je po celý rok vlhká a zelená. Jsou tady pole banánovníků, zeleniny a také sady mandloní a pomerančovníků. Svěží mořský vzduch je stále provoněný vavříny a myrtami. Zahrady a parky pobřežních měsreček od ledna do prosince zdobí růže, mimózy, dracény a buganvílie. Ovšem jižní a jihovýchodní svahy déšť prakticky neznají. Spršky přicházejí jednou za několik let a tomuto stavu se přizpůsobila i místní suchomilná vegetace. Další příznivou okolností je vyrovnané podnebí, ovlivňované západoafrickým chladným Kanárským mořským proudem. Na pobřeží se celoroční teploty pohybují mezi 18 až 30 °C, ale většinou se drží na příjemných 25 °C.

Také díky tomuto vyrovnanému podnebí přežívají na ostrově endemické dracény, mohutné stromy zvané el draco (Dracaena draco). Dnes jich zůstalo už jen několik exemplářů u pobřeží. Podle odhadů jsou některé staré až 2000 let. Tyto stromy také velice zaujaly Alexandra Humboldta, který Tenerife navštívil v roce 1799. Podle jeho odhadů byl nejmohutnější "draco" (který však již uhynul) starý kolem 10.000 let.

Už od dob Humboldtových přitahuje ostrov vědce a umělce, nejvíc však zvědavé turisty. Láká je příjemné podnebí, mnohotvárná příroda a hlavně sopečný obr. Ovšem ještě před sto lety byl výstup na vrchol Teide skutečným sportovním výkonem. Každý, kdo se o to pokusil, musel podstoupit velmi strastiplnou cestu.

V současnosti vedou k vrcholu čtyři hlavní silnice, po kterých lze dojet autem nebo autobusem až do kaldery v nadmořské výšce 2000 metrů. Dál mohou návštěvníci stoupat už jen pěšky po upravených pěšinách a cestou navštívit třeba i ledovou jeskyni Cuevo del Hielo ve výšce 3350 metrů, nebo mohou použít kabinovou lanovku, která se za třičtvrtě hodiny vyšplhá až do výšky 3555 metrů, do konečné stanice La Rambletta. Odtud pak zbývá jen asi půlhodina pěší chůze na vrchol. Ti, kteří se vypraví na horu za úsvitu, mohou na vlastní oči spatřit nejen nádherný východ slunce, ale také slavný pyramidovitý stín, který sopka vrhá při nízkém slunci do vzdálenosti 200 kilometrů.

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/teide-7ef605f

Kde se nachází: ostrov Teide, Kanárské ostrovy

Souřadnice: 28°16'18.8"N 16°38'31.6"W

GPS: 28.271889, -16.642111