Planeta Země
Singapur
Jedné malé zemi která byla ve stínu svých velkých sousedů se zachtělo úspěchu a dobrého bytí a tak vzala věci šikovně do ruky a najednou se pustila do díla. Pilně pracovala a brzy se jí dobře dařilo. Tou zemí je malý stát v centru jihovýchodní Asie, Singapur. Singapur nemá s Čínou geograficky ani politicky vůbec nic společného. Přesto je Čínský víc než si myslíme. 77% jeho obyvatel je totiž čínského etnického původu.
Když slečna Tea poprvé vkročila do Singapuru, byl to pro ni úplně jiný svět a proto rázem ožila. Objal ji vlhký, teplý vzduch, cítí nové vůně a poslouchá hlasy úplně nové jazykové melodie. Prohlíži si tváře nepřeberného množství tvarů a ostínů a víc jak zajímavých očí. Vnímá vůni neznámých květin, smaženého masa a najednou si uvědonuje, propána, vždyť mám hlad. Dokonce i muzika je tady jiná. Prostě už teď ví, že to bude zážitek. Vlastně šňůra zářitků. Celé to dohromady se jí zmocnilo, zabalilo ji do své vřelosti a rohodlo se ji nepustit.
Východní Timor
Když slečna Tea jednou studovala mapu jihovýchodní Asie, Objevila zemi, o které v životě neslyšela. Východní Timor. Znělo to jako jméno tanečníka nebo koření a proto ji lákalo se tam vypravit. Šla tedy za Jakubem a řekla: "Táto, už jsme dlouho nikde nebyli a já se potřebuji podívat do Východního Timoru. Co s tím uděláme?" A Jakub se ani neptal proč. Už věděl, že má Tea zase sbaleno, a že ho čeká další daleká cesta. Jen sáhl po kufru a prohodil: "Zase jedeme na konec světa?"
Hongkong
Richard Hughes řekl: Hongkong, to je vypůjčené místo žijící na vypůjčený čas.
Tato Hughesova věta "sedí" naprosto dokonale, 156 let tomu tak bylo doslova. Ten Hongkong, o kterém tu bude řeč jako o pojmu, má zcela přesně ohraničenou životnost – od 26. ledna 1841 (dopoledne) do 30.června 1997 (24:00). Prohlásit,, že Hongkong je místem bez dějin, je nezdvořilé a nepravdivé. On tady sice život existoval dávno předtím a jde dál a dál i potom, ale to, co dělá Hongkong HONGKONGEM, trvalo jen odtud až potud.
Hongkong, to je shon a ruch všude, kam se jen slečna Tea stačí podívat. Všude tam, kde jsou lidé. Hodně lidí. Čínskou píli a podnikavost vidí všude a na malém prostoru této bývalé kolonie cítí, že život tady tepe viditelně až hmatatelně celých čtyřiadvacet hodin denně. Tento shon a ruch ji neruší a neodpuzuje. Spíš ji vzrušuje a fascinuje. Hongkong je prý bohatý. Slečna Tea však vidí, že je nejbohatší lidmi. Kolik jich tady vlastně je? Pravda, konají se tu sčítání lidu jako v jiných spořádaných zemích, ale výsledky se nedají brát úplně vážně. Těch úředně spočítaných je 7 a půl milionu a dokonce slečna Tea zaslechla, že je jich tady už více jak 10 milionů. Tea vám však řekne naprosto přesný výsledek a ten zní: Hongkong má tolik obyvatel, že je nikdo snad ani vůbec nedokáže spočítat.