
Planeta Země - Země světa
Když se příroda rozhodne něčím překvapit, tak už to opravdu stojí za to.
Země světa jak je vidí slečna Tea
Singapur
Jedné malé zemi která byla ve stínu svých velkých souseů se zachtělo úspěchu a dobrého bytí a tak vzala věci šikovně do ruky a najednou se pustila do díla. Pilně pracovala a brzy se jí dobře dařilo. Tou zemí je malý stát v centru jihovýchodní Asie, Singapur. Singapur nemá s Čínou geograficky ani politicky vůbec nic společného. Přesto je Čínský víc než si myslíme. 77% jeho obyvatel je totiž čínského etnického původu.
Když slečna Tea poprvé vkročila do Singapuru, byl to pro ni úplně jiný svět a proto rázem ožila. Objal ji vlhký, teplý vzduch, cítí nové vůně a poslouchá hlasy úplně nové jazykové melodie. Prohlíži si tváře nepřeberného množství tvarů a ostínů a víc jak zajímavých očí. Vnímá vůni neznámých květin, smaženého masa a najednou si uvědonuje, propána, vždyť mám hlad. Dokonce i muzika je tady jiná. Prostě už teď ví, že to bude zážitek. Vlastně šňůra zářitků. Celé to dohromady se jí zmocnilo, zabalilo ji do své vřelosti a rohodlo se ji nepustit.
Východní Timor
Když slečna Tea jednou studovala mapu jihovýchodní Asie, Objevila zemi, o které v životě neslyšela. Východní Timor. Znělo to jako jméno tanečníka nebo koření a proto ji lákalo se tam vypravit. Šla tedy za Jakubem a řekla: "Táto, už jsme dlouho nikde nebyli a já se musím podívat do Východního Timoru. Co s tím uděláme?" A Jakub se ani neptal proč. Už věděl, že má Tea zase sbaleno, a že ho čeká další daleká cesta.
Hongkong
Richard Hughes řekl: Hongkong, to je vypůjčené místo žijící na vypůjčený čas.
Tato Hughesova věta "sedí" naprosto dokonale, 156 let tomu tak bylo doslova. Ten Hongkong, o kterém tu bude řeč jako o pojmu, má zcela přesně ohraničenou životnost – od 26. ledna 1841 (dopoledne) do 30.června 1997 (24:00). Prohlásit,, že Hongkong je místem bez dějin, je nezdvořilé a nepravdivé. On tady sice život existoval dávno předtím a jde dál a dál i potom, ale to, co dělá Hongkong HONGKONGEM, trvalo jen odtud až potud.
Hongkong, to je shon a ruch všude, kam se jen slečna Tea stačí podívat. Všude tam, kde jsou lidé. Hodně lidí. Čínskou píli a podnikavost vidí všude a na malém prostoru této bývalé kolonie cítí, že život tady tepe viditelně až hmatatelně celých čtyřiadvacet hodin denně. Tento shon a ruch ji neruší a neodpuzuje. Spíš ji vzrušuje a fascinuje. Hongkong je prý bohatý. Slečna Tea však vidí, že je nejbohatší lidmi. Kolik jich tady vlastně je? Pravda, konají se tu sčítání lidu jako v jiných spořádaných zemích, ale výsledky se nedají brát úplně vážně. Těch úředně spočítaných je 7 a půl milionu a dokonce slečna Tea zaslechla, že je jich tady už více jak 10 milionů. Tea vám však řekne naprosto přesný výsledek a ten zní: Hongkong má tolik obyvatel, že je nikdo snad ani vůbec nedokáže spočítat.